Elektrická Lokomotiva řady 210 (S485.0)

210 052 - 7

Hlavní technické údaje

Původní řadové označení ČSDS485.0
současné řadové označení210
VýrobceŠkoda Plzeň
Počátek dodávek1972
Počet vyrobených vozidel pro ČD74
Uspořádání pojezduBo'Bo'
průměr hnacích dvojkolí1050 mm
Délka přes nárazníky14 400 mm
Rozchod1435 mm
Trvalý výkon880 Kw
Nejvyší rychlost80 Km/h
Služební hmotnost72 t
Trakční systém25 Kv~50 Hz
Regulace výkonupulzní

Vznik

Vývoj nových střídavých posunovacích lokomotiv ŠKODA II. generace s řadovým označením S 458.0 (210) byl ministerstvem dopravy objednán v roce 1971. Hlavním požadavkem ministerstva byla maximální unifikace s právě zkoušeným stejnosměrným prototypem řady E 458.0 (110), neboť ten při zkouškách vykazoval výborné výsledky. Prototypová lokomotiva S 458.0001 (210.001) byla dokončena v roce 1972. Sériové dodávky probíhaly v letech 1973, 1983 a 1988. Na sklonku osmdesátých let ČSD plánovaly objednat další posunovací lokomotivy, jejichž elektrická část by ale odpovídala dosaženému pokroku v elektrotechnice. Proto byla v letech 1989 až 1990 rekonstruována lokomotiva 210.001, která dostala nové označení 209.001 a stala se tak prototypem plánované sériové dodávky. Zkušební provoz probíhal v letech 1990 až 1998, poté byl stroj odstaven ve ŠKODĚ. K plánované sériové výrobě již nedošlo. Lokomotivy řady 210 jsou primárně určeny pro těžký staniční posun, ale velmi dobře se osvědčily i v lehké traťové službě. Použitelné jsou i pro osobní vlaky, neboť disponují elektrickým vytápěním souprav. Častěji se ale využívají v nákladní dopravě. V současnosti jsou lokomotivy řady 210 doplňovány akumulátorovým vozem, aby mohly zajišťovat posun i na nezatrolejovaných kolejích na nádražích ležících na jinak elektrifikovaných tratích. Lokomotiva 210.026 je upravena pro provoz s přípojnými vozy řady 010. Lokomotivní řada 210 jezdí pod vlajkou ČD i ZSSK.

Mechanická část

Mechanická část lokomotiv řad 210 a 209 je prakticky shodná s řadou 110 a odvozenými typy - kapotová koncepce se dvěma sníženými demontovatelnými kapotami, umožňujícími výborný výhled strojvedoucího z centrálního stanoviště s velkou prosklenou plochou. Kabina strojvedoucího je přístupná dveřmi z obou stran a nachází se v ní dva diagonálně umístěné řídicí pulty. Na koncových částech rámu jsou příčné plošiny pro posunovače, opatřené zábradlím. Zvenčí se řada 209 od řady 210 odlišuje jinými pozičními světlomety (stejnými jako má řada 111) a symbolem tyristoru na čelech lokomotivy. Rám je otočnými čepy spojen se dvěma dvounápravovými trakčními podvozky s dvojitým odpružením. Primární vypružení zajišťují pryžokovové silentbloky, sekundární odpružení mezi rámem skříně a rámem podvozku je provedeno vinutými ocelovými pružinami doplněnými svislými hydraulickými tlumiči. V každém podvozku jsou usazeny dva tlapové trakční motory, převzaté od ČKD a pohánějící nápravy jednostranným ozubeným převodem. Brzdový systém lokomotivy se skládá z ruční brzdy, samočinné tlakové brzdy a přímočinné brzdy, lokomotiva 209.001 je vybavena i elektrodynamickou brzdou, čímž se tento stroj stal první posunovací lokomotivou Č(S)D s EDB. Ruční brzda působí na obě dvojkolí přilehlého podvozku. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BS2, přímočinnou brzdu řídí dva brzdiče DAKO BP. Zdrojem stlačeného vzduchu jsou dva elektricky poháněné kompresory 3 DSK 100, které dodávají vzduch do dvou hlavních vzduchojemů (p = 10 bar) o celkovém objemu 1 000 l. Dva pomocné vzduchojemy mají objem celkem 200 l. Brzdový rozváděč je typu DAKO GP. Čtyři brzdové válce mají průměr 10" (pmax = 4 bar). Všechna čtyři dvojkolí jsou brzděna oboustranně špalíkovou brzdou. Zásoba písku činí 1 500 kg.

Elektrická část

Elektrická část lokomotivy 210 je koncipována moderněji než u stejnosměrných posunovacích lokomotiv. Proud z troleje odebírá jediný polopantograf, umístěný na střeše kabiny strojvedoucího, kde je také tlakovzdušný hlavní vypínač a jeho vzduchojem. Právě podle něj se lokomotivy 110 a 210 dají snadno rozeznat. Trakční bezodbočkový transformátor typu EL 6446-40 je zavěšen pod hlavním rámem mezi podvozky, regulace výkonu probíhá na jeho nízkonapěťové straně. Sekundární vinutí se větví do dvou částí s fázově řízenými tyristorovými pulsními měniči, které napájejí trakční usměrňovače typu Tyrus-delta, napájející stejnosměrné čtyřpólové trakční elektromotory, pocházející z produkce ČKD Trakce a používané i v dieselelektrických lokomotivách řad 770 a 771. Lokomotiva řady 210 se tak stala první sériovou elektrickou lokomotivou ŠKODA s tyristorovou regulací. Lokomotiva pracuje ve třech režimech jízdy. Traťový režim pro využívání rychlostí až do 80 km/h, pomalá jízda s cizím buzením trakčních motorů do rychlosti 20 km/h a pomalá jízda s cizím buzením trakčních motorů do rychlosti 5 km/h. Režimy pomalé jízdy jsou určeny pro posun a rozpouštění vozů na spádovišti. K řízení výkonu jsou určeny kruhové řídicí kontroléry, umístěné na obou řídicích pultech, z nichž jeden je plně vystrojen a druhý je zjednodušen. Elektrodynamická brzda lokomotivy 209.001 s rekonstruovanou elektrickou výzbrojí je rekuperační. Napětí palubní sítě je 48 V. Lokomotiva je vybavena vlakovým zabezpečovačem LS IV.


Fotogalerie

210 052 - 7 210 052 - 7
210 008 - 9

Copyright © 2009 - 2011 Železniční web™
Bez předchozího písemného souhlasu je kopírování těchto materiálů zakázáno.


Hlavní stránka Elektrické lokomotivy Elektrické jednotky Motorové lokomotivy Motorové Jednotky Parní lokomotivy